Úvod

Konečně nastal okamžik odjezdu na naši další výpravu.Trochu jsme se letos opozdili pracovním vytížením některých členů naší výpravy, kteří s námi nakonec stejně nejeli. Důležité je, že se výprava koná. Jedeme v počtu tří účastníků. Já, Jožka a Karel. Jirka se omluvil pro rodičovské povinnosti ( narodil se jim Adámek ), a Martin se omluvil pro pracovní povinnosti (narodilo se jim více práce). Tak vyrážíme tedy ve třech. Trasu naplánoval Jožka a tím bylo dáno, že nás čeká nejedno překvapení v podobě nesjízdné cesty. Jožka totiž rád improvizuje a rád mění trasu podle aktuální terénní situace a počasí. Vůbec nejraději má turisticky značené trasy a cesty, které nejsou značeny vůbec. A kam že se to vlastně jede? Z Prahy domů. Z Prahy, podél řeky Sázavy, až kam to půjde, potom Moravský Kras a potom někudy domů. Původně jsem chtěl ještě změnit trasu tak, aby když jedeme od soutoku Sázavy s Vltavou, jsme jeli až k jejímu prameni. Ale jak se ukázalo, dosažení tohoto cíle není až tak snadné, jak by se mohlo zdát. Pramen se nachází v lesích nad přehradou Velké Dářko, nad Žďárem nad Sázavou, pramen je sice označen, ale nevede k němu žádná cesta, tak z tohoto nápadu nakonec sešlo pro nejistý výsledek. Plán cesty byl tak nějak na 6 dnů, což se nám podařilo dodržet.Jak už jsem se zmínil, jedeme později než je naše doba. Až poslední týden v srpnu. Počasí předpovídají proměnlivé, žádná velká horka, sem tam nějaká ta dešťová přeháňka. Do místa startu, Prahy, se jede vlakem.Po delším hledání jsme našli přímý spoj až do Prahy, který bere i kola. Je to rychlík Buchlov, který jede ze Starého Města u Uherského Hradiště. Jediné, co bych tomuto vlaku mohl vytknout, je ten časný odjezd. Ve 4.12 hod ze Staráku. A jak se dostáném do Staráku tak brzo ráno? Pojedem na kolách. Vstávat ve 2.15 hod. Ve 2.45 jsme vyjížděli z Veselí. Brrrrr! Jednou za rok se to dá přežít. Z pátka na sobotu byla celkem solidní průtrž mračen, ale naštěstí, když jsme vyjížděli už nepršelo, bylo ale teplo, protože byla zatažená obloha. Cestou na nádraží jsme potkávali různá individua, která se teprve vracela ze zábavy a tuším, že na Veselském Komárovi se ještě hrálo. :-)

Členové výpravy:
Jožka Otrhálek - Karlův brácha, vedoucí výpravy
Karel Otrhálek - Jožkův brácha,odborný poradce
Radek Bittner - opozice Otrhálkovým bratrům

Den1

Do Prahy jsme přijeli něco po osmé hodině ranní. Vydali jsme se pěšky přes Václavák, Staromák a pár klikatých uliček až ke Karlovu mostu. Udělali jsme nějaké ty fotky, šli pěšky podél Vltavy až po Národní divadlo, sledovali začínající se rojení turistů a stánkařů. :-) Pod divadlem jsme nasedli na kola a vydali se na letošní výlet po pražské cyklostezce A2, která nás vyvedla z Prahy až do Davle, kde jsme se již vydali proti proudu Sázavy. V Davlích jsme najeli na stezku,která nás provázela většinu cesty. Byla to značená cyklotrasa č. 19, která vedla až do obce Lísek u Nového Města na Moravě.

Už v Davlích Jožka začal experimentovat s trasou, a původně naplánovanou asfaltovou cestu jsme vyměnili za červeně značenou turistickou trasu, která vede přímo po břehu. Z kraje pěkná asfaltka přešla v chodník dlážděný velkými žulovými kostkami (to bylo šílené) a potom v pěkně zarostlou pěšinu podél řeky, naštěstí již bez kostek. Po asi 5km nás ale čekalo jiné překvapení, schody. Zastavili jsme a Jožka si fotil zátiší s potopenou pramicí. Nepřemýšleli jsme, že by se šlo do schodů, ale nakonec ten nápad padl a Karel se vydal na průzkum. Schody prý nejsou dlouhé a jsou tu jenom tyto, další už nebudou. Tož to jsme klidní. Schody nám stály v cestě ještě několikrát, ale dalo se to zvládnout. :-) Odměnou nám byla jízda po chodníku bezprostředně po břehu Sázavy. Na druhé straně řeky jenom skála, po které vedla železniční trať Posázavského Pacifiku. A samé chatky po obou stranách řeky, zřejmě vybudované ještě za bolševika, protože teď už by to asi neprošlo. Když už jsem vzpomněl ty chatky, ty lemují Sázavu po celém jejím toku a někdy jsou i na dost nepřístupném místě.

Cesta vedla nahoru, dolů, byly tam i místa, kde jsme kolo tlačili, v horším případě i nesli. Tato červená turistická značka je vedena jako Posázavská stezka podél dolního toku Sázavy. Je vytesána ve skále, nebo vybudována z kamenného zdiva, je tady i pár schodišťových úseků :-). Na stezce jsou 3 vyhlídky, nahoře je jedna z nich. Na začátku stezky u Pikovic je umístěna pamětní deska s textem: "Posázavská stezka" byla vybudována v délce 68 km nákladem Kč 230.000 Klubem čsl. turistů v Praze v letech 1919-1924.

Některé stavby byly na opravdu neobvyklých místech a musely dát stavebníkům dost práce. Pěkně vyskládaný kamenitý svah. Ne, není to dílo znuděného podivína. Nahoře vedou koleje Posázavského Pacifiku a železničáři tímto způsobem pravděpodobně zpevnili svah proti sesouvání kamenů.

Sázava je prostě ráj rybářů, chatařů, vodáků, turistů a samozřejmě cykloturistů. Místy byly v Sázavě dosti kamenité úseky a celkem by mne zajímalo, jak tyto části zvládají vodáci na svých plavidlech. Ale protože jsme tam nikoho nikdy neviděli, asi se těmto úsekům vyhýbají a nejezdí je. Srabi. To je jako kdybych já, pod kopcem, sedl na autobus.:-)

Cestou přes Čtyřkoly jsme narazili na hospůdku, dali jsme pivo a také něco k snědku. Mrkli na mapy a po zjištění, že za chvíli budem v Javorníku, musel jsme se nechat vyfotit u značky. Fotka je pro mé kamarády z Javorníka. Je to sice jiný Javorník, ale Javorník jak Javorník. Kousek za Javorníkem byl cíl dnešního dne. Kemp U Bořka, ležící na břehu Sázavy. Čepovali tam Staropramen. Vietnamci tam měli grilovací párty. Naštěstí kolem půlnoci začalo trochu pršet, tak je to zahnalo spát, jinak by kvákali až do rána.:-) Dnes jsme ujeli 93 km.

Den2

Neděle ráno je zataženo. Obloha vypadá všelijak, ale neprší. Snad se všechno vypršelo v noci. Druhý den výpravy, a už se vymýšlí změny. Nebudeme dnes spát podle původního plánu, ale zajedeme asi o 20km dál až na tzv. Stvořidla. Tak jo, proč ne? Vyjíždíme kolem 8 hod., křižujeme dálnici D1 u Chocerad a projíždíme takřka neustále nějakou chatovou osadou podél Sázavy. Dokupujeme nějaké věci co nám chybí, já hlavně makový závin nebo nějaké buchty, to já mohu. :-)

První známější město na cestě dnes je Sázava a s ní Sázavský klášter. Nejstarší zmínky o klášteru sahají až do roku 1032. U jeho zrodu stál kníže Oldřich. Z původní stavby zbyly jen základy. Současná stavba pochází ze 14. století, přestavěná v době baroka. Klášter byl považován za středisko slovanské vzdělanosti, uchovával cyrilometodějskou tradici. Mezi zajímavost tohoto kláštera patří UNIkátní Sázavská madona, která patrně jako jediná na světě trestá malého Ježíše.

Za Sázavou jsme udělali rodinnou fotku, ať Jožka ten stativ nevozí úplně zbytečně. I tak je stativ u mne veden jako jedna ze zbytečných věcí. Ale vyhodnocení uděláme až na konci. :-) Kousek za lomem byla vesnička Talmberk, kde měla být zřícenina hradu. Byla ale nepřístupná veřejnosti. Zbytky hradu jsou totiž součástí jakéhosi statku, jenž je v soukromých rukou a majitel je podle místních, prý nějaký divný.

Zatímco jsme se s Kájou cpali trnkama co rostly u cesty, Jožka měl vznešenější cíle a zdokumentoval nám krásu krajiny, kterou jsme projížděli při cestě do Českého Šternberka. :-)

Z Talmberka už ale musíme do kopce, aby jsme vzápětí sjeli do Rataji nad Sázavou a znovu vyšlapali nahoru a sjeli do Českého Šternberka. Sjíždět do Šternberka mělo tu výhodu, že jsme měli hrad jako na dlani, a tak se dalo udělat pár pěkných fotek. :-) Hrad založený v polovině 13.století Zdeslavem z Chlumce a ze Šternberka, v roce 1949 zabavený komunisty a v roce 1992 vrácený v restituci potomkovi původních majitelů, Zdenku Sternbergovi. Výhled z hradu na městečko ležící pod ním a na kopec, z kterého jsme přijeli. :-) Dole u řeky je vidět i železnice, ano je to stále Posázavský pacifik, který neustále křižujeme a jsme mu v patách. Na nádvoří na lavičce jsme něco málo posvačili, protože hladnému se špatně šlape.Při jídle jsme pozorovali místního sokolníka, jenž předváděl umění svého svěřence. Poté jsme sjeli zpátky dolů do města a vydali se dále proti proudu řeky. A jak jinak, zase do kopce.:-)

Když už se tady mluví o Posázavském pacifiku, co to vlastně je? Název pochází již z 20. let 20. století a zasloužili se o něj zejména trampově hojně navštěvující tuto oblast. První úsek tratě z Vršovic do Modřan byl zprovozněn v roce 1881, trať se dále postupně prodlužovala až roku 1903, kdy byl dostavěn poslední úsek do Světlé nad Sázavou. Jsou to vlastně dvě železniční tratě. Jedna je trať č.210 z Prahy do Čerčan přes Vrané nad Vltavou, a na to navazující trať č. 212 z Čerčan přes Český Šternberk do Světlé nad Sázavou. Tato trať se dříve hodně zasloužila o rozvoj regionu Posázaví a Brdy, v současnosti je to spíš jen výletní turistická trasa. Ze Šternberka nás cesta zavedla až k nadjezdu nad dálnicí D1. Chvíli jsme stáli na mostě a sledovali ten frmol dole pod námi, jak všichni někam spěchají. Ještě chvíli jsme jeli podél té naší hlavní tepny. O kousek dál se čas zase úplně zastavil .Vesnička Zdebuzeves. Tato stará škola už asi pravděpodobně nefunguje, ale tady nejspíš nefunguje nic. Autobus dvakrát za den, jeden v 8 hod. ráno a druhý v 15hod. odpoledne. Je tady hlášeno k trvalému pobytu 26 osob a asi 80 chalupářů. Přístupová cesta do téhle dědinky byla na úrovni horší cyklostezky v Rakousku. :-)

To v Kácově, to bylo úplně jiné kafe :-). Ani jsme nevěděli, když jsme sem vjížděli, co tady mají pěkného, ale chlapi co tam spravovali cestu, tak na nás volali, že pivovar je za náměstím doprava :-). Tak, a už jsme věděli co máme hledat a kde. Pivovar v Kácově je jedním z nejstarších u nás. Zmínky o něm jsou již z roku 1457. A výroba v něm běžela nepřetržitě 500 let. Komunisté jej v roce 1957 zavřeli. Znovu obnovena výroba byla v roce 1992.Vaří se zde pivo Hubertus a to jak 12-tka tak i 11 -tka. :-)

Z Kácova do kopce a potom sjezd do Zruče nad Sázavou. Ze Zruče jsme si zbytečně vyšlápli jeden kopec, který jsme mohli i objet a měli by jsme to ještě i kratší, ale už je to. Nakonec jsme se ale dostali nahoru a míříme k vodní nádrži Švihov (Želivka). Nejeli jsme na hráz, Švihov je rozpůlen mostem, tak jsme jeli na most očekávaje lepší výhledy na vodu. Je to největší vodárenská nádrž ve Střední Evropě. Se svými 39 km délky a rozlohou 1602 ha. Zdejší úpravna vody má kapacitu 7000 litrů vody za sekundu.Voda z nádrže zásobuje pitnou vodou nejen Prahu, ale i část okresů Benešov, Beroun, Praha - východ a Praha - západ. Tuto vodu pijí i lidé z oblasti Humpolecka, Pelhřimovska, Pacovska, Ledečska, Kladenska, Slaného, Kralup nad Vltavou, Mělníka a Havlíčkova Brodu s okolím.

Od vodní nádrže jsme se již vydali na místo našeho dnešního spočinutí. Kemp Stvořidla, kousek od Ledče nad Sázavou. Tento kemp původně nebyl v plánu, ale tak nějak se na něj došlo. Karel vzpomněl, že tam byl a že odsud je Sázava splavná pro vodáky a jejich loďky. Kemp je na břehu řeky a my byli celkem vysoko, takže do kempu to byl pěkný sešup. Což znamenalo jediné, ráno si to zase pěkně vytlačíme, protože vyšlapat to na kole bylo nemyslitelné. :-) Ale co nás potěšilo, že nemusíme stavět stan. Byl volný karavan.

V kempu byla i hospůdka, tak jsme zašli na večeři a na pivo. Potom ještě fotit balvany v korytě řeky, to bylo něco pro Jožku. I stativ se vytáhl. :-) Dnes jsme ujeli 96 km.

Den3

Mapa trasy zde

Tááááák a máme pondělí, 3. den naší výpravy za krásou Posázaví. Nezačíná to ale moc optimisticky, obloha nevěstí nic dobrého. Zataženo je celkem statečně a než se zbalíme, přeletěla nám i přeháňka. Paní z recepce nás svou předpovědí také nepotěšila, ale čekat nebudeme. Nějak to dopadne, jedééém. No vlastně tlačímééé. Musíme nejprve vytlačit ten včerejší sešup a nikomu se nechce ničit se hned z rána v sedle. :-) Ale každý kopec jednou končí a my tady o pár kilometrů dál studujeme mapu a rozcestník, jestli je to ta správná odbočka. Nesprávné odbočení by mohlo znamenat minimálně jeden kopec navíc. :-)

Míříme po 19 cyklotrase do Světlé nad Sázavou. Počasí se trochu umoudřilo, co jsme vyjeli, přeháňky ustaly. Ale zamračené je pořád, tak na tři čagany. :-) I tak jsme mohli v klidu vyzkoušet pevnost mostu přes Sázavu u Kukuřičného mlýna v Mrzkovicích. Ve Světlé nad Sázavou se dokoupil proviant, co komu chybělo, a jedeme hledat Žižkův dub a buk. Měly by být oba v Dobré vodě. Podle místních tam ale žádný dub nikdy nebyl. :-) Buk jsme našli. Shodou okolností vyšly na Seznamu nové turistické mapy a tam už žádný dub není. Tak, to jen tak pro úplnost. :-)

Tak, a od Žižkova dubu jedeme přes nějaké ty dědínky do Havlíčkova Brodu. Za Valečovem, na kopečku, máme krásný výhled na hrad Lipnice nad Sázavou. Jediná smůla byla, že byl celkem dost daleko od našeho plánu. Tak snad někdy jindy. :-) V Okrouhlicích nám bylo doporučeno místní pohostinství, a jelikož se blížil čas oběda, nemělo smysl vymýšlet ptákoviny a usedli jsme ke stolu. Po obědě nás čekala červená turistická trasa, která nás po asi 10 km dovedla až na náměstí do Havlbrodu. :-)

Náměstíčko pěkné. Zrovna tam probíhala výstava jakýchsi uměleckých výtvorů, tak jsme se s Kájou vyřádili. :-) Další věc, co mne celkem zaujala, byly věžní hodiny, které měli 24 hodinový ciferník. Fotka byla pořízena kolem půl druhé. No a samozřejmě jsme v Havlíčkově Brodě a k tomu patří Muzeum Karla Havlíčka Borovského. Je to ten rožní domek, přímo proti našim kolům. Jak je vidět i na fotkách, sem tam na nás vykouklo i slunce, takže hned to bylo veselejší.:-)

A z Havlbrodu, přes ty typické vesničky s rybníkem uprostřed, který možná slouží spíše jako požární nádrž jsme se vydali k Přibyslavi. Vedla nás neomylně naše cyklotrasa č. 19. V Přibyslavi kromě Pribiny a věžních hodin, nebylo velice nic zajímavého. Dali jsme si s Jožkou aspoň zmrzku, jedinou na celé trase a pokračovali dál na Žďár nad Sázavou, kde jsme hodlali pro dnešek skončit. Kousek za Přibyslaví na tzv. Jarošově kopci vznikla tato podzimní tapeta na PC. :-)

V Ronově nad Sázavou jsme se zastavili u zříceného historického mostu, po kterém prý údajně mohl projet i Žižka se svým vojskem. Tento most patří mezi nejstarší u nás. Bohužel, na jaře ho poničili ledové kry a později se propadl pod projíždějícím traktorem. Problém nastal v okamžiku opravy mostu. Obec jej využívá jako normální komunikaci s nosností 22 tun a tak jej chtěla také opravit. Proti byli samozřejmě památkáři, kteří mají svá řešení, ale tím se sníží nosnost mostu jen na 5 tun, proti čemuž je zase obec. A proto vznikl tento kočkopes, aby se most mohl alespoň používat, než se znepřátelené strany domluví. O kousek dál, v Hamrech nad Sázavou se nachází tzv. Šlakhamr. Byl to vodní mlýn sloužící ke zpracování železa. V provozu byl přibližně od 14. do 17. století.

A kousek od Hamru je tzv. Rozštípená skála. Jožka ji samozřejmě musel vyzkoušet.:-)

V blízkém okolí Žďáru můžete najít 10 betonových plastik od žďárského umělce Michala Olšiaka. Nám se do cesty připletly tyto tři. První je mamut, druhý Hamroň a třetí je znázornění hranice mezi Čechami a Moravou, pomocí symbolů těchto zemí, Lva a Orlice. Ve Žďáru jsme to pro dnešek zakončili. V kempu u Pilského rybníka. Kemp nic moc, ani chatka nebyla :-) , museli jsme vytáhnout stan. Dnes jsme ujeli 75 km.

Den4

Mapa trasy zde

Ráno byla pěkná kosa. No jo, chceme jasnou oblohu, tak tady máme důsledek. :-) Než se osušil stan, zašli jsme se podívat na hráz. A jedem najít tu UNESCO památku, Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Nejdříve jsme ale narazili na naučnou stezku kolem rybníka Konvent v délce 2,6 km. Pěkná cesta, v úterý dopoledne nikde nikdo, tak i přes zákaz kol jsme ji projeli :-). Jenom jsem trnul, aby nebyli na procházce měšťáci (městská policie). :-) Jožka udělal pěkné fotky a stezka nás dovedla pod Zelenou horu. ( vlevo ) Pohled na zámek a rybník Konvent ze Zelené hory.

Poutní kostel na Zelené hoře je unikátním uměleckým dílem geniálního českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho - Aichla ve stylu barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám. Byla zahájena v roce 1719 a vysvěcena pouhé dva roky poté.

Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě, v pražské katedrále sv. Víta, nalezen jeho domnělý, zázračně neporušený jazyk. Prý jako zpovědník královny nevyzradil její zpovědní tajemství, a proto musel zemřít.

Tak, a po svačině ve Žďáru na náměstí vyrážíme směr Nové Město na Moravě. Držíme se opět naší oblíbené cyklotrasy č. 19. Dneska dojedeme na její úplný konec, který je kousek za Novým Městem v obci Lísek. :-) A tímto okamžikem definitivně opouštíme řeku Sázavu, protože ta míří na sever, kdežto my na východ. Její pramen se nachází u obce Nová Huť asi 10 km nad Žďárem, pro kola na nepřístupném místě, kdesi v lesích. Jak jste správně poznali, toto je už fotka z Nového Města na Moravě, vyhlášeného střediska zimnich sportů na Vysočině. Prostudovali jsme místní panel z turistickými zajímavostmi okolí a vydali se přes Zubří na Lísek.

Jenom by mne zajímalo, proč ta trasa vede z pražské části Davie do vesničky Lísek. Pátral jsem pátral, ale nevím. Je to značené jako Posázavská cyklotrasa, Davle je jasná, tam je soutok Sázavy s Vltavou, ale co s tím má společné Lísek na Moravě ? Osobně bych trasu zakončil u pramene, a mělo by to konec i začátek, jakýsi smysl. Ale bezejmenná křižovatka v Lísku a jenom cedulka, že trasa končí a hotovo. To mne zklamalo. Jedině, že by to mělo souvislost s posledním pernštejnským vlkem, který tady byl zastřelen v roce 1830 a teď je vystaven na Pernštejně. :-) Tak popojedem, směr vodní nádrž Vír. :-) Přes kopeček do Dalečína, kde má být zase nějaká ta zřícenina. :-)

V Dalečíně mají hrad, jehož vznik se datuje někdy kolem roku 1340. Je součástí pásu hradů kolem řeky Svratky a patřil pánům z Pernštejna. Od roku 1519 je uváděn jako Pustý. Zámeček vedle hradu, v pozadí, jenž teď slouží jako sídlo obecního úřadu, ordinace místního lékaře a pár obecních bytů byl postaven kolem roku 1590. Na jeho zdi bylo použito materiálu z Pustého hradu. Do současné podoby tyrolské chaty byl přestavěn koncem 19. století. A v Dalečíně najedeme na stezku jenž nás vede kolem vodní nádrže. Ze začátku kolem koryta, které asi letos zaplavené ještě nebylo. A vody postupně přibývalo, jak nám pribývaly kilometry kolem nádrže. :-)

Až jsme se dostali k samotné hrázi. Stavba Vírské nádrže byla zahájena již v roce 1947 a v roce 1958 byla uvedena do provozu. Slouží jako zásobárna pitné vody pro Novoměstsko, Bystřicko, Žďársko a Brno. Proto je zde zakázána rekreace a rybolov. Jediným ústupkem bylo vybudování cyklostezky z Dalečína do Víru, po které jsme přijeli. :-)

K Vírské nádrži patří i hydroelektrárna se dvěma turbínami. Dříve byla osazena dvěma Francisovými turbínami každá o výkonu 6,44 MW. V roce 2002 ale došlo v souvislosti s vybudováním nového vodovodu k výměně jedné z turbín za menší a to o výkonu jen 1,15 MW. Průtok vody se tak snížil z původních 24 m3 na 14 m3. Nutno dodat, že vírská elektrárna slouží pouze pro pokrytí špičkové spotřeby, nikoli k trvalému provozu.

A jelikož již byl pokročilý čas, stavili jsme se na oběd. Poutač u cesty nás zavedl do zajímavé hospůdky věnované Járovi Cimrmannovi a netradičním vynálezům. Zpočátku velká nedůvěra byla postupně vystřídána úplnou spokojeností jak s obsluhou, tak s kvalitou jídla. :-) :-)

A posilnění jak jídlem, tak radami hospodského jsme trochu změnili trasu a vydali se dále dole po proudu Svratky, kolem dolní Vírské nádrže směrem k hradu Pernštejn.

No, ale jedeme pozdě. Na Pernštějně nás již přivítala jen zavřená brána. Ale to nám nemohlo zkazit náladu, dali jsme aspoň pivo a pokračovali dál v cestě.

Kousek od hradu Pernštějn leží vesnička Černvír, kde mají nejstarší krytý dřevěný most na Moravě. Trámový most krytý šindelem pochází z roku 1718. Je vyroben z jedlového a částečně dubového dřeva. Dlouhý je 32 m a široký 2,6 m. Až do roku 1954 byl plně využíván než byl nahrazen mostem železným a později betonovým. V roce 1996 byl trámový most zrekonstruován.

Dnes jsme ujeli 74 km a spali jsme na louce u lesa. :-)

Den5

Ráno je zataženo, ale na déšť to zatím nevypadá. Doufejme, že to bez deště vydrží celý den. Není rosa, tím pádem nemusíme sušit stan, sbalení jsme jedna dvě. Vlastně ještě rychleji, protože se nezdržujeme ranní hygienou, tu jsme vykonali až po cestě, jak je vidět.:-) Sjedeme do Lomnice a doplňujeme co komu chybí v zásobách a vydáváme se proti proudu potoka Besének hledat náš první dnešní cíl, zříceninu hradu Osiky. Přibližně místo jsme našli jedna dvě, ale kde je ten hrad, nebo nějaké zbytky? :-) Horní fotografie na vedlejší straně ukazuje, co jsme našli. Odborník by řekl,že jsou zachovány příkopy a zeminou pokryté skromné zbytky základových zdí budov.:-) Jméno tohoto hradu je neznámé, nejsou ani žádné písemné zmínky. Dle archeologických nálezů se jedná o 13. století.

No a po Osikách jsme se vydali na zříceninu hradu Rychvald. Už dostat se k hradu byl takový trochu oříšek. Kdybychom měli kola bez batohů, byla by to pěkná projížďka, ale takhle to hraničilo se zdravým rozumem. Nejprve sjezd po louce......

...... potom trochu prudší sjezd lesem..... ..... brodění se přes potok, lépe řečeno skok s kolem přes potok.... ......a nakonec zdolání zarostlé pěšiny..... ale stálo to za to!!!!!!!! Karel s Jožkou jsou uchváceni zbytky dochovaných základů paláce a staveb :-). Hrad jehož vznik se datuje do 14. století, byl následně pobořen vojenskými oddíly brněnských měšťanů, na příkaz moravského markraběte Jana Jindřicha, protože byl vystavěn bez povolení. Od 15. století hrad začíná pustnout.

Jožko, prosím Tě, kolik takových pěkných zřícenin ještě dneska bude? Už jenom Boskovice. A ten je v lepším stavu a vede tam cesta.:-) Tož to jsme klidní :-) :-). Sjeli jsme dolů do Lysic. A v Lysicích státní zámek Lysice. Zámek vznikl v 16. století přestavbou původně vodní tvrze pánů z Kunštátu, která v Lysicích stála od počátku 14. století. Při přestavbě zámku byly též položeny základy zámecké zahrady.

Zahrada se vyznačuje složitými ornamenty květinových záhonů, typické pro 19. století, bohatě osázené květinové mísy, skupiny exotických rostlin, skleník, oranžerie, atd. V Lysicích jsme ještě v restauraci pod zámkem dali oběd, dobrý, a za dobrou cenu a vyrazili přes Skalici nad Svitavou do Boskovic.

Náměstí v Boskovicích jsme našli jedna dvě. Nejezdíme první rok, stačí sledovat cedulky - centrum :-).A našim vytříbeným turistickým čichem jsme se vydali na hrad. Stačilo sledovat cedulky - Hrad. :-)

A jak už to u hradů většinou bývá, cesta vedla do kopce. Ale do riadneho. :-) Mohutná zřícenina boskovického hradu, někdejšího sídla pánů z Boskovic, z Kunštátu a Morkovských ze Zástřizl, korunuje vrchol výrazného kopce nad stejnojmenným městečkem. Byl vystavěn na přelomu 13. a 14. století.

V 18. století byl hrad opuštěn, došlo ke stržení střech a materiál byl rozebírán na stavbu budov ve městě. V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly. Z původně mohutné stavby zbylo torzo hradního paláce, nabízející krásný výhled do krajiny.

Když už jsme tady, stavíme se ještě na zámku. Empírový zámek z počátku 19. století stojí na místě, kde dříve stával dominikánský klášter. Po zrušení kláštera zde byla nakrátko manufaktura a poté byla přestavěna na zámek. Prvními majiteli zámku a později i hradu byli Dichtrištejnové, které v roce 1856 vystřídali Mensdorffové, ty v roce 1950 vystřídali komunisté, aby v roce 1991 se majiteli stali opět Mensdorffové.:-)

Z Boskovic do Sloupu, cíle dnešního dne, to už nebylo daleko, ale do kopce. Uf, Uf. Přivítala nás díra pod zem, :-) Sloupsko - Šošůvské jeskyně. Dnes máme na kontě dalších 55 km cestou, necestou. :-)

Den6

Spalo se dobře. Jediným mínusem naší chatky byly prosklené vstupní dveře a před nimi lampa veřejného osvětlení, jenž mě svítila přímo do postele. Ale přes takové maličkosti se musí správný cykloturista tak nějak přenést. :-) Dneska nás čekalo kolečko po Moravském Krasu. Kdo by čekal, že po jeskyních, tak by se mýlil. Zříceniny vyhráli 3:1 nad jeskyněmi. :-) Nejprve jsme se vydali směr Skalní Mlýn. Cesta zařezaná mezi skály, sem tam nějaká ta jeskyně. Slunko bylo sice už venku, ale na nás nedosvítilo, a bylo celkem zima. Jožka nefotil, protože měl blbé světlo. Nám s Kájou to nevadilo.:-) My měli světlo dobré.

Jedem nalehko, jenom pár věcí, batohy leží v chatce. :-) To se nám to jede. Nejprve jsme přijeli k dolní stanici kabinové lanovky na Macochu. Tato spojuje horní můstek propasti Macocha se vchodem do Punkevních jeskyní. Stojí tady od roku 1995. Má dvě kabiny, každá přepraví 15 osob. Lanová dráha překonává převýšení 131 m na dráze dlouhé 249 m se sklonem 63 %. Jedná se o nejkratší a nejstrmější kabinovou dráhu u nás.

Pokračovali jsme dále směrem na Blansko a potom po zelené turistické trase hledat zbytky Čertova hrádku. Jak zelená značka vypadala, je vidět při odpočinku, kdy jsme kola tlačili do nejetelného kopce. :-) Čertův hrádek, skutečné jméno hradu je Olomučany. Byl vybudován v 2. pol. 13. století. Lze předpokládat, že zanikl během husitských válek nebo krátce předtím.

Takže Olomučany nic moc. Zase jen hromada kamení neurčitého tvaru. Tak jedeme dál na Nový hrad. Dále po zelené. Byl to takový zajímavý chodníček, dost ve srázu, místy jsme šli raději pěšky. :-) Naklonit se víc doprava a o zábavu je postaráno.

Dostali jsme se k výhledu na Výrově skále. Je to 70 m vysoká skála stojící nad jedním z nejužších míst soutěsky Svitavy pod Blanskem. :-) Je odsud pěkný výhled do údolí. A když se trochu nahneme, vidíme i hlavní cestu, řeku a železniční trať, která si tudy musí razit cestu několika tunely.

Nový Hrad nás celkem překvapil, vypadal udržovaně. A co mně úplně dostalo, měli tady čepované pivo!! :-) Hrad byl založen počátkem 14.století Ronovci. A jak už to u hradů bývá, hned ho dobyl ten, ten ho zas prodal, pak ho dobyl někdo jiný atd. atd. Zajímavé ale na tomto hradu je, že tady pořád někdo byl. Kromě období od roku 1645 kdy hrad dobyli Švédové a hrad zůstal v sutinách. Ale roku 1703 se už opravoval, pak se zase přestavoval, zkrátka pořád se tu něco dělo a děje doposud.

Při vstupu do hradu nás přivítala cedulka "focení zakázáno", což nás trochu zamrzelo V rohu hradního nádvoří stál karavan a z něho byl udělaný malý bufet. Seděl tam takový svérázný chlapík a četl si nějaký časopis. Dali jsme se s ním do řeči, objednali si pivo a zeptali se, jestli je to s tím zákazem focení opravdu pravda. Jeho odpověď nás víc než potěšila:" Já nic nevidím" a odešel čepovat pivo do karavanu. :-) :-) Za jeho přístup k nám jsme mu hodili každý něco do kasičky označené "Vstupné dobrovolné"

A z Nového hradu nás čekal pěkný sjezd až do Adamova. Nejprve po polní cestě, pak po kamenité a nakonec i pěkný asfalt. :-) Tím jsme se dostali do nejníže položeného místa dnešního okruhu a začali jsme opět pomalu stoupat. Cestou jsme narazili na chráněnou památku Vysokou pec "Františka". Byla postavena již v roce 1746 na příkaz knížete Jana Adama z Liechtensteina. Koncem 18. století byla přestavěna a dnes je dominantou Josefovského údolí, kousek nad Adamovem.

Kousek nad hutí je jeskyně Jáchymka, pojmenovaná po poustevníkovi Joachymovi, který v ní přebýval v 19. století. Byla vytvořena vodami Křtinského potoka a lidé ji využívali už od pravěku. Byli zde nalezeny kosti psovité šelmy podobné vlku, jehož dvě sestavené kostry jsou světovým unikátem a jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně.Cestou jsme se také zastavili u vývěru Jedovnického potoka, který se propadá pod obcí Rudice a teče přibližně 15km podzemními prostorami.

Další cesta vedla do kopce do Rudic. V Rudicích jsme v místní restauraci dali oběd s mladými fotbalisty, kteří tam byli na soustředění :-) a omrkli místní větrný mlýn.

A z Rudic přes Vilémovice jsme se dostali až k Ostrovu u Macochy, kde těsně před obcí se nachází jeskyně Balcarka. Tato jeskyně byla postupně objevována od roku 1923 a v roce 1936 byly jednotlivé části spojeny vjeden celek. Krápníková výzdoba je jednou z nejkrásnějších ve veřejnosti přístupných českých jeskyních.

V Balcarce jsme se trochu ochladili, průměrná teplota byla kolem 7°C, a vzhůru do dalšího kopce směr vesnička Holštejn a zřícenina hradu stejného jména. Tento hrad byl založen roku 1268 na vápencovém ostrohu, ve kterém se nachází jeskyně Hladomorna. Tato jeskyně byla ve středověku zazděná a sloužila jako vězení. Kája se hned vydal na průzkum. Byla tam teplota jak v Balcarce, takže akorát na chlazení piva :-). Na hradu se vystřídalo hodně majitelů a od roku 1531 je už uváděn jako Pustý. Ve 14. století ho vlastnili páni z Holštejna, kteří mimo jiné hrady a tvrze vlastnili i hrad Cimburk nedaleko Koryčan. Z Holštejna jsme to vzali po červené přes kopec zpátky do Sloupu. Zajeli jsme zrovna na večeři do hotelu Broušek, kde jsme byli i předešlý večer a kde se nám líbilo a kde nám i chutnalo.:-) No a pak už jen na chatku, večerní hygiena a do duchen. :-) :-) Dnes jsme ujeli 60 km, z toho jsme možná 2 km tlačili. :-) :-)

Den7

Mapa trasy zde

Tak, a dnes zbývá už jen přesun domů. Jedinou chybičkou na kráse je, že má pršet. Obloha už od rána nevěstí nic dobrého a už při odjezdu kolem 8 hodiny začíná poprchat a ženou se na nás hrozivě vypadající mraky olověné barvy. Cesta byla naplánována přes Vyškov a Nesovice, kde v případě nejvyšší nouze bychom sedli na vlak a do Veselí se dopravili pomocí Českých drah. V případě trvalého deště již od rána byl krizový scénář směr Blansko a vlakem domů již z Blanska. Nakonec jsme to riskli na ten Vyškov.

Vyrážíme ze Sloupu, s deštěm v patách. Už nad Sloupem trochu zmokáme, odbočujeme na cyklostezku lesem směrem na Lipovec. Když tak se schováme někde v lese. Naštěstí se to uklidňuje, jenom se hrozivě mračí. Projíždíme kolem vysílače Kojál, který stojí na 600 m vysokém kopci stejného jména. Zajišťuje vysílání jak televizního tak rozhlasového signálu. Se svojí výškou 340 m je třetí nejvyšší stavbou v Česku. Z Kojálu sjíždíme do obce Krásensko, kde odbočujeme z cesty na cyklotrasu, která nás dovede krajem vojenského újezdu Březina až do Vyškova. Ze začátku to jde až moc dobře Neprší a cesta vede neustále z mírného kopce, takže se jede parádně.

Kousek nad Vyškovem je zřícenina hradu Kuchlov. Název je odvozen od lesní části, které se tak říkalo. Pravé jméno hradu se nikde neuvádí. Podle archeologických nálezů hrad vznikl v 2. pol. 13. století a v 2. pol. 14. století zanikl. Dlouhého trvání teda neměl. Ono z něho také nic nezůstalo, ani ta hromada kamení A jsme ve Vyškově, zatím bez nějakého většího deště. Svačíme na náměstí, fotím si věž, fotím bratry OtrháIkovi, Jožka pořád spěchal, abychom nezmokli, jak je vidět oba kontrolují stav kapek na obloze. Já už věřil, že to v pohodě zakončíme, tak jsem měl důvod k úsměvu. Přímo na Masarykově náměstí jsme překročili 17. poledník. :-). Tato zajímavost zde byla osazena v roce 2008 a je zaměřena s centimetrovou přesností. Majitelé GPS si zde mohou zkontrolovat přesnost svých navigací.:-) A vyrážíme směr Nesovice. Do kopce, z kopce, do kopce, z kopce a jsme tam. Věřte nebo ne, v Nesovicích se na nás vykouklo podívat sluníčko. Ale jenom tam. V Kyjově už zase pršelo a do Vracova jsme trochu zmokli, ale to už nás nemohlo nijak rozhodit. Přes Bzenec - Přívoz do Vnorov a konec. Dnes jsme ujeli 98 km. :-)

Závěr

Další výprava za námi, další výprava dopadla úspěšně. Po 4 letech zase po Česku. Sázava je pěkná řeka, překvapilo mne to množství chat podél jejího toku. A hlavně u Prahy. Čím dále od Prahy, tím chat ubývalo. Jet proti proudu Sázavy, znamenalo začít v kraji Středočeském, projet kraj Vysočina a krajem Jihomoravským domů.

Celkem jsme ujeli a místy i odtlačili 550 km. Bez jediné technické závady! Bez jediného defektu! Je vidět, že členové neponechali nic náhodě a svá kola na expedici pořádně připravili. :-) :-) Tak nejedeme poprvé, že? Vyhlášení soutěže o nejzbytečnější věc expedice vyhrála s bezpečným náskokem Jožkova přilba před Jožkovým stativem. V akci jsem ji viděl jen jednou, ale už si nějak nepamatuji místo ani délku použití. :-) :-)

Na cestě nás potkalo také pár zajímavostí, třeba večeře ve Čtyřkolech, kde jsme večeřeli venku na zahrádce a kolem nás jezdil nějaký pohunek pana hospodského se sekačkou na trávu. :-) Nocování v Kempu u Bořka, kde měli Vietnamci grillpárty a kdyby je déšť o půlnoci nezahnal moc bychom toho nenaspali. Jako trumf na naší cestě považuji zastavení v pivovarské restauraci v Kácově. Řízek se šťouchanými bramborami a k tomu místní 12° pivo (půllitr za 16 kč) :-) :-) :-) Nejlepší na cestě!!!!!! Škoda, že jsme se v okolí Žďáru nad Sázavou nepodívali do novějších map. V našich mapách byly 3 plastiky, které jsme našli, ale ono je jich tam 7. Tak až příště pojedem kolem. :-)

Dále je to zajímavá hospůdka pod Vírskou přehradou, do které nás navedla cedule u cesty a v první moment, když jsem vjel do brány na zahrádku nebyl jsem si jistý, jestli jedu správně. Zpustlý dvorek, staré harampádí, stará střecha zarostlá mechem na starém baráku. Hostinský byl příznivcem starých věcí, ale vařil dobře. Pokud by měl někdo zájem o staré LP gramofonové desky (elpíčka), může si tam zajet a zadarmo si navybírat. Podle pana hostinského jich má doma ještě celou avii. :-) :-). Mě tam celkem zaujala vystavená, sice rozbitá žárovka sovětské výroby,o velikosti melounu a výkonu 1000 W.

Boskovický hrad s jeho nově vybetonovanými podlahami se do našich kuriozit také bez problémů dostane.:-) :-) No a ještě jedna zajímavost, nebo spíše nepříjemnost nás potkala těsně před cílem v Kyjově. Přesněji na náměstí v restauraci U Martina. Objednali jsme si s Kájou pivo, Jožka jahodový džus. Měli tam mladého pikolíka, jenž se tam asi zaučoval a milému Jožkovi ten džus s jedním pivem převrátil za krk.:-) Jožka to vzal celkem v pohodě, stejně venku pršelo, tak co. :-) :-) :-)
Tož tak skončilo naše Sázavské putování.

Příští rok se chystá výprava do Rakouska, na tam nejvýše položenou cestu, tzv. Grossglockner Hochalpenstrasse, kde bychom měli vystoupat do přibližně 2500 m.n.m.

Table of Contents