Úvod

Letošní výprava se, co do počtu členů, řadí spíše mezi komorní záležitosti. :-) Jedeme ve třech. Jirka Hlůšek nejede, protože je sudý rok, Karel Otrhálek plánuje stavbu domku, Martin Janošek chodí pěšky po Rumunsku, ale slíbil, že příští rok s námi pojede, tak jsem zvědavý. :-) Letošní výpravu naplánoval Jožka, jede se do Česko-saského Švýcarska. První dny budeme tak nějak kopírovat vodu. Nejprve Vltavu, potom Labe až do německého Bad Schandau. A potom už jenom kolem skal, většinou na kole, jeden den pěšky, a dokonce necelé dva kilometry na loďce. :-) A nakonec vyšlapeme i jeden z nejznámějších kopečků v severních Čechách a to Ještěd. Poslední den nás čeká i rozhledna Kozákov, kousek od Semil.

1. den

Výprava začala jak už jednou, železničním přesunem do Prahy. Tentokrát jsme ale jeli z Veselí rychlíkem Šohaj přímo do Prahy, kam jsme dorazili na hlavní Wilsonovo nádraží v 11hod. Jak vidíte, většinu času jsme trávili koukáním z okna, nebo jsme byli přepnutí ve stend-baj režimu. :-)

Miro, kam hledíš ? Už nás fotí !! :)

Pěšky jsme se přesunuli na Václavák, kde jsme začali pod sv. Václavem startovní fotkou. Potom dolů prokličkovat až k Vltavě a napojit se na vltavskou cyklomagistrálu a vydat se směrem na sever. Cílem dnešního dne bylo dojet do Mělníka. Chvíli trvalo než jsme se vymotali z centra, ale pak už to bylo v pohodě. Dá se říci, že jsme víceméně jeli pořád po břehu. Počasí nám nijak zvlášť nepřálo. Sice nepršelo, ale slunko jsme také moc neviděli. V Praze stezka pěkná, většinou asfalt, sem tam jemná šotolina. Akorát člověk musí pořád sledovat trasu, aby neminul nějakou odbočku.

Jožka, jako správný hospodář rybářského svazu, kontroloval každou vodu přes kterou jsme jeli. :-)

Kousek před Řeží jsme zadechli na lavičce u takého většího šutráku. Nic zajímavého jsem o něm nenašel. :-) Stezka byla místy i celkem adrenalinová, ona to totiž nebyla cyklostezka, ale pouze značená turistická trasa. A občas i celkem blízko k vodě, vydlážděná kamením.

Bylo to celkem zajímavé, z jedné strany husté keře a z druhé strany Vltava. Někdy jsem se necítil zrovna jistě a byl jsem rád, když jsme konečně dorazili do Kralup nad Vltavou, přejeli na chvíli na druhou stranu a jeli podél kolejí, které byly místy vedeny tunely, do kterých byly vyraženy větrací otvory. No, ale nejzajímavější byla ta akátová alej, kterou jsme projížděli a já píchl moje nové nepropíchnutelné gumy, což mne velmi rozladilo.

V Nelahozevsi jsme přejeli zpět na pravou stranu, přes most, s výhledem na vodní elektrárnu Miřejovice na jedné straně a umělým plavebním kanálem pro kanoisty na straně druhé a nezadržitelně jsme směřovali k zámku Veltrusy.

Zámek postavený v první polovině 18. století jsme omrkli jen z venku a s tatrankou v ruce. Zámky nenavštěvujem, když tak jen zříceniny. :-) A tento vypadal zatím ještě dobře. Dokonce se tam něco opravovalo.

A ze zámku přes Všestudy, Dědibaby a Křivousy až do Bukolu, kde byl přívoz. Nevím, kam na ty názvy vesnic chodí. Přívoz elegantně využíval sílu tekoucí vody, a pohyboval se samočinně na podobném principu jako plachetnice za pomoci větru. Chytré řešení.

A přes Chramostek a Zelčín jsme dorazili až k plavební komoře do Mělníka. Zdymadlo Hořín, jak se správně jmenuje, je nejvyšší na plavební cestě Praha - Mělník, překonává výšku 8,5 m a stojí zde od roku 1905. Je stále v provozu, ale nyní už v plně automatickém režimu.

A cíl dnešního dne Mělník! Mělník s jeho zámkem, vinicemi sv. Ludmily, které jsou nejstarší v Čechách, Mělník s jeho soutokem Vltavy a Labe a pohledem ze zámku na již nepříliš vzdálenou horu Říp, na kterou se chystáme zítra. :-) Dnes spíme v kempu Pšovka v Mělníku a ujeli jsme 67 km.

Den 2

Neděle ráno, počasí nic moc. Sem tam i nějaká ta kapka. První změna, jedeme přes Liběchov, jsou tam tzv. Čertovy hlavy. Jedem omrknout co to vlastně je a jak to vypadá. Před odjezdem dá ještě Mira kafe na recepci a jedem po cyklostezce směr Liběchov. Stezka nás povodí jako vždy nahoru a dolů a trochu po okolí. :-)

Jsou to 9 m vysoké sochy vytesané do pískovce v letech 1841 - 1846 sochařem Václavem Levým. Vlastně máme trochu štěstí, protože až do roku 2011 byly hlavy ukryty v borovém lese a nebyly tak viditelné. Ale dnes je to jiná. Hlavy jsou vidět z cesty a nejde je minout. :-) V pohodě se na ně dá zezadu vylézt a zlepšit si tak rozhled po okolí a na nedalekou elektrárnu Mělník. Po prohlídce hlav - směr Říp. :-)

Na parkovišti pod Řípem jsme s Jožkou usoudili, že se nebudeme trápit výjezdem , kola jsme nechali dole a šli nahoru pěšky. To Mira ne, že se to musí vyjet. :-) Byli jsme sice nahoře pěšky rychleji, ale jen Mira může říct, že byl na kole na Řípu. :-) Cesta byla pěkná, ale opravdu dost do kopce. Nahoře měli výborné pivo Bakalář. Bylo sice trochu dražší, ale platil to Mira, protože jako jediný to vyjel na kole. :-)

Roudnice nad Labem, pěkné náměstíčko, pěkný most přes Labe :-) , pěkná plavební komora a pěkná cyklostezka. :-) Z Roudnice podél Labe až do Terezína.

V Terezíně jsme nejprve zastavili u Pražské brány a potom chvíli postáli kousek dál u Národního hřbitova. Příjezdem do Terezína jsme se dostali od Labe k Ohři. Podél Ohře jsme jeli až do Litoměřic.Na chvilku jsme zastavili v Terezíně u jezu, další fotka už je z mostu přes Labe v Litoměřicích, kde je náležitě zdokumentován soutok Ohře a Labe.

( VLEVO NÍŽE) Historická dominanta Ústí nad Labem, hrad Střekov stojící na 100 m vysoké skále už od 14.století, vybudovaný Janem Lucemburským k ochraně Labské plavby.
( VPRAVO NÍŽE ) Mariánský most, novodobá dominanta Ústí nad Labem postavená v 90. letech 20. století. Most je dlouhý 179 m, mostovku drží 30 lan, vždy 15 a 15 z každé strany, celé to váží 3 500 tun, stavělo se to 5 let a celé to stálo přes 750 milionů Kč.Já myslím, že to je z betonu. A jak by to asi tak dělali?? Dívaj, hen sú šrůbky, to je určitě železné. Hmmm, no nevím.

V této oblasti je přívoz přes řeku celkem normální záležitost. U nás se to moc nevidí. Tak nemáme tak velké řeky. :-) Nejbližší přívoz u nás je na Slovensku v Záhorské Vsi. Přes Moravu do Rakouska. Přijeli jsme až do Nebočad, kousek od Děčína. Kemp zvaný Formule. Taková louka za hotelem. Bylo celkem zima, ale Mirovi to nezabránilo ve večerní očistě v přírodě. Dnes jsme ujeli 104 km.

Den 3

Pondělí ráno dáme sbohem Formuli a vyrážíme směr Děčín, jednak nám Děčín stojí v cestě při našem pokračování a za druhé, musíme doplnit proviant. Jedeme do Němec, tak ať nemusíme utrácet cenná eura. :-) Labe už je pěkně široké, stezka kolem pohodlná, jelo se dobře. A protože jsme jeli po levém břehu, byli jsme už v Německu, zatímco na druhé straně Labe jsme teprve míjeli Hřensko. :-)

Ještě jedna celkem zajímavá věc: po přejezdu hranic a přiblížení k Bad Schandau jsme začali potkávat volně se pasoucí krávy. V tomto je Německo podobné Rakousku. Ale to už se blížíme k městu Königstein a stejnojmennému hradu, který se tyčí nad ním na tzv. stolové hoře. Již od 12.století, kdy byla vystavěna jako první hradní kaple. A jako správní turisti, vybrali jsme si nahoru tu nejobtížnější cestu. :-)
( vpravo ) Cesta, kterou nám Jožka vybral. Ono to odsud nevypadá, ale jsou to vlastně schody. :-)

( vpravo ) Dokonce i Mira někde musel zastavit a to už je co říct. :-)

Pokus o spojení dvou fotek. Tak nějak to tam opravdu vypadá. Pěkný výhled. :-)

1800 m dlouhé a až 42 m vysoké hradby vyzděné z pískovce. Uprostřed opevnění se nachází 152 m hluboká studna, nejhlubší v Sasku a druhá nejhlubší v Evropě. Plocha opevnění činí 9,5 hektaru. To už je slušné. Ve středověku hrad náležel k Českému království. Ještě jedna zajímavost: na počátku 18.století byl v místním sklepení postaven sud na víno o objemu téměř 250 000 litrů. Naplněn byl, ale pouze jednou, a v roce 1818 musel být z havarijních důvodů odstraněn. *Kanón*

Pohled z hradu do údolí, kterým jsme pokračovali zpátky do Čech. Nejprve jsme ale museli projít úzkou a strmou cestou, která sloužila jako vstup do hradu.

Hned jak sa vrátíme, mosím zajít natřít Martinovi tú branku a Chrenčíkom vylíčit ten obyvák. K Lajzom půjdu až v pondělí. :-)

Cílem dnešního dne byl kemp Pod císařem v malé vesničce Ostrov, kousek za hranicemi. Čekali jsme nějakou louku, kde si postavíme stan a to bude tak veškerý komfort. Ale, točené pivo bylo, teplá večeře, sprcha a spali jsme v chatce. :-) Co k tomu dodat. Kluci šli po večeři ještě na skály, já pro celkové vyčerpání ulehl do postele. Dnes jsme ujeli 64 km.

Chatka, v které jsme nocovali, byla víceméně taková šopka na zahradní nářadí. :-)

Den 4

A máme tady úterý! Cíl dnešního dne jsou Jetřichovice, ale aby to nebylo tak nudné, my to vezmem přes Německo a neplánovaně si ještě vyjedem na Děčínský Sněžník. :-) Ze začátku šotolinová cesta, samozřejmě pořád do kopce. Potom asfalt a prudší a prudší stoupání. A nakonec Děčínský Sněžník je náš. :-) Těšil jsem se, že si tam dám pivo, ale bylo zavřeno. Nakonec si kluci aspoň koupili v automatu pamětní mince a vzhůru dolů. :-)

....a na Sněžníku budu první. :-) Když jsou kopečky, tak na mne nemají. :-) :-)

Výhled ze Sněžníku ve směru na Drážďany

A z Děčínského Sněžníku následoval parádní 20 km sjezd až do Königsteinu. Potom kousek při Labi do Bad Schandau. :-) Ty jejich treková kola jsou na silnici rychlejší.Ale na Říp jsem vyjel jen jááááááá. :-)

Já tam žádné ryby nevidím. No, hen,u toho šutráku, nevidíš jich?? Néé. :-)

Pěkné, malé náměstíčko v tomto malém lázeňském městě. První zmínky jsou datovány do první poloviny 15. století. Česky se mu říká též Žandov. Navíc je to nejmenší německé město s vlastním tramvajovým provozem. Trať byla otevřena již v roce 1898, je dlouhá asi 8 km a spojuje město s Lichtenhainer wasserfall. Trať vede podél říčky Křinice, což je našim směrem, takže jsme po celou cestu museli sledovat jestli nejede tramvaj. :-)

...ale když u toho nebudem zároveň dávat pozor, můžem se ocitnout úplně někde jinde než jsme chtěli. :-)

Horní stanice dráhy, koleje končí, a my můžeme zase v klidu jet dál proti proudu říčky Kirnitz, česky Křinice, která nás dovede až na hranice do Horních Jetřichovic. Cestou míjíme mlýny v originále mühle, které již teď slouží jenom jako technické skanzeny. Tak by mne zajímalo, jestli ta otáčející se kola, využívají aspoň k výrobě elektriky, nebo jestli se točí jen tak zbůhdarma.

Po dalších pár kilometrech se říčka a hlavní cesta rozcházejí, a my pokračujeme po pěkné cyklostezce podél říčky

Jeli jsme blíž a blíž skalám, mezi kterými se cesta pěkně vinula. :-) Až jsme dorazili do Jetřichovic, kde mají na křižovatce takovouto skálu.

Jetřichovice, malá vesnička schovaná mezi skalami, ve které hodláme strávit dvě noci. Kemp jsme našli v pohodě, akorát to bylo do kopce. :-) V kempu bazén, v kterém proběhla večerní očista :-), spali jsme v chatce, akorát to sociální zařízení bylo na trochu slabší úrovni. Mám na mysli sprchy :-), do kterých jsme se ani neodvážili. Byly venkovní, tekla tam jenom studená voda a venku nebylo zrovna nadvakrát. Dnes jsme ujeli 72 km a zítra nás čeká pěší výlet. :-)

Sociální zařízení jako v kempu Sulov na Slovensku. Sprchy jsou vpravo, za těma dřevěnýma lítačkama.

Den 5

Ráno je zatažené, podle předpovědi má začít kolem poledne pršet, to jsou tedy vyhlídky! Ale když už tady jsme, jdeme na naplánovaný výlet. Nejprve autobusem do Děčína. Tam je chvíle času na nákup svačiny a potom dalším spojem do Hřenska. :-) Je zajímavé, že z Děčína do Hřenska jsme jeli autobusem po té samé trase jak jsme jeli v pondělí na kolech, akorát po druhé straně Labe. :-) :-) Autobus nás vysadil přímo u vstupu do Edmundovy soutěsky, neměli jsme to daleko. :-) A protože bylo celkem ještě brzy na turisty a počasí také nic moc, tak Jožka měl klid na focení krajinek. A jako vždy, jeho fotky jsou parádní. Jen ty lidi tam trochu chybí, ty Jožka fotí jen ve vyjímečných případech, nebo při nějaké slabé chvilce. :-) Edmundova soutěska je vlastně upravená cestička proti proudu říčky Kamenice. Myslím, že k těm fotkám nemusím nic dodávat. :-) :-)

A tady vidíme vyjímečný okamžik, anebo měl Jožka slabou chvilku. Na jeho fotce jsou živí lidé. :-)

Edmundova soutěska byla vybudována koncem 19. století, výstavbou lávek, cest, vyrážením tunelů ve zcela neprůchodném terénu. V místech kde skály padají přímo do vody je přeprava na loďkách. Ale to předbíhám před fotkama. Tady je vidět cesta a zajímavé průchody. :-)

A tady už je příchod k přístavišti loděk a samotná cesta. Jeli jsme pouze my, víc se nás tam v tu chvíli nesešlo. Aspoň jsem mohl stát a fotit na všechny strany. :-) Žebřík pro nouzový únik, vodníka a samozřejmě poutavý výklad převozníka. :-) Mezitím jsme přijeli k přístavišti, Mira si tam dal v bufáči kafe a zase kousek popojít po svých.

Dále pokračujeme po žluté turistické trase, ale nutno podotknout, ono se ani jinudy jít nedá. Po krátké svačince, kterou jsme si s Mirou museli vynutit, protože Josef byl tak plný dojmů, že neměl hlad, jsme pomalu přišli k druhému přístavišti. Ale tady to už byla ne Edmundova, ale Divoká soutěska. Opět jsme se svezli na loďce, opět se zajímavým výkladem. No, a vysednutím z loďky se začalo kazit počasí.

Jožka se jen usmívá, protože převozník mu tvrdí, že tamní karásci útočí na kačeny.

Fotky na této straně jsou focené při větším či menším dešti. Museli jsme radikálně zkrátit naši túru, takže jsme tak akorát stihli Malou Pravčickou bránu, na zříceninu hradu Šauštejn jsme už ani nešli, protože lilo jako z konve. Takže na nejbližším rozcestníku jsme to namířili přímo do civilizace a doufali, že odsud pojede nějaký autobus, nejlépe přímo do kempu. :-) Světe div se, ono to vyšlo! Na autobus jsme čekali 10 minut a vysadil nás kousek od kempu. Zbytek odpoledne jsme strávili v kempu s malou večerní projížďkou na kolech. :-) :-) Kluci ví o čem mluvím. Byla to zkratka do Jetřichovic. :-) :-)

Den 6

A jedem zase na kole, nastává další koloden. :-) Počasí opět nic moc, ale aspoň neprší. Sraz před chatkou, kde jsme pobývali po dvě noci a vyrážíme! Dnes bychom rádi spali někde pod Ještědem, který nás čeká v pátek.

Naše první dnešní zastávka je Zlatý vrch. Jednak je to název 657 m vysokého kopce, kousek od České Kamenice, a z druhé strany je to národní přírodní památka. Důvodem ochrany jsou kamenné varhany s až 30-ti metrovou délkou kamenných sloupů. Ale na samotný kopec se dostat bylo také zajímavé. :-) No a kromě těch šutráků tam nic jiného nebylo, takže jedeme dolů z kopce směr Křížový Buk. :-) Jožka na tom trval, na Křížový Buk se těšil už od Kolína. :-) :-)

A co je tak zajímavého na Křížovém Buku? Historicky určitě mnoho, ale nás zajímá až období od roku 2002, kdy se sem přestěhovala rodinná firma na výrobu sportovního oblečení, specializující se na kalhoty. Jožka koupil myslím čtvery. :-) Já si také jedny pořídil, a Mira nic, protože chtěl ty samé co jsem měl já a já je chtěl taky. A protože jsem o hlavu větší, zůstaly mně. :-) Z Křížového Buku jsme to vzali kolem vodopádu na Lučním potoce, směrem na Českou Kamenici. Kolem cest se potulovaly větší či menší skály, a když jsme vyjeli na kopeček, byly i pěkné rozhledy. :-)

A máme tady další kamenné varhany, Panská skála, jak zní přesný název a najdeme ji na kopci nad Kamenickým Šenovem. Jsou to zase čedičové sloupce vysoké až 12 m. Těžba zde byla zakázána již v roce 1895 a tím je to nejstarší geologická rezervace u nás. Ano, je to ta Panská skála, která se objevila v Pyšné princezně, kde se princ Miroslav a princezna Krasomila schovávali před svými pronásledovateli. :-)

A z Panské skály, přes Nový Bor a jsme ve Sloupu v Čechách. Jak píše odborná literatura - osamnělý pískovcový suk vystupující až 30 m nad okolní terén odedávna poskytoval útočiště místním obyvatelům a později po přestavbách i jejim panovníkům. Nejprve na skále vznikaly jednotlivé objekty a až později snad někdo z Ronovců počátkem 14. století začal vytvářet systematičtější opevnění.

Nás zajímá hlavně schodiště, nahoře vlevo. A toto schodiště si zahrálo v mé nejoblíbenější pohádce. Sloužilo tam jako schody do pekla. Petr Máchal, Dorota Máchalová, čert z hodností vraníka a další perfektní herci. Kolem 17. století hrad sloužil i jako pustevna, proto ten poustevník na fotce dole.

Tak a ze Sloupu, přes vesničky, kde se úplně zastavil čas, neustále kolem potulujících se skal kolem cesty, bereme směr Jáchymov, Stráž pod Ralskem. Myslel jsem, že se u nás už uranová ruda netěží, ale objekty se mi nezdály opuštěné. Něco se tam děje. Ve Stráži jsme dali svačinu, Mira si dal zmrzku, tu on rád, a že ještě kousek popojedem. Tak nakonec jsme skončili u Chrásteckého rybníka, kde jsme měli už Ještěd na dohled. Dneska jsme ujeli 67 km, spali v postýlce, stan a spacáky měly volno. :-)

Den 7

Vyspali jsme se do růžova, pan domácí nám udělal snídani, na TV Panorama jsme se podívali jak je na Ještědu, přitom stačilo vyhlédnout z okna a podívat se přímo :-) a vyrazili jsme zdolat 1012 m vysoký Ještěd. Ráno před snídaní jsme ještě sledovali labutí rodinku při ranní rozcvičce, tak to Jožka trochu pofotil. Vlevo, vzadu, je ten Ještěd, kam to vlastně jedem. :-)

Pořád jsme pomalu stoupali, nabírali výškové metry a Ještěd se nám přibližoval. Zatím jsme z něj měli respekt, pořád jsme čekali nějaké extra stoupání. Objevily se serpentýny a vystoupali jsme do sedla s názvem Výpřež. Prý podle toho, že se tady přepřahali koně.

Ještěd nakonec nebyl tak strašný, jak jsme čekali. Vyjeli jsme to i s koly na těžko celkem v pohodě.
A otevřeli se nám krásné výhledy do okolí!

Ale pivo bylo studené! A protože byl i chládeček, musel jsem pivo ohřívat v rukách. To Mira na to vyzrál! Koupil si horké kafe a studené pivo, takže v průměru to měl akorát. :-)

Další foto s výhledem

Horní stanice lanovky

Terasa, z které jsme fotili ty pěkné výhledy a kde jsme pili to studené pivo. :-)

Příprava na sjezd, něco obléct, nasadit přilby a všechno pozapínat. :-)

Sjeli jsme zpátky do sedla Výpřež a po hřebenové cyklostezce jsme pokračovali do Křižanského sedla, a potom dolů z kopečka do Noviny, části obce Kryštofovo údolí, podívat se na železniční viadukt. Vlak po něm jede ve výšce 30 m nad zemí a po jeho přejetí vjíždí z mostu hned do 800 m dlouhého tunelu. Viadukt byl postaven v letech 1898 - 1900, je dlouhý 230 m, má 14 oblouků a spojuje Liberec s Českou Lípou.

Chaloupky kolem kterých jsme projížděli v Kryštofově Údolí.

Cíl dnešního dne je v kempu Malá Skála. A v cestě nám stálo mimo jiné i Liberecké náměstí s radnicí. Z Liberce do Jablonce už je to co by "kamenem dohodil a kopeček přejel." Zato z Jablonce to bylo celkem maso. Kopec jak blázen. :-) Nejprve jsme jeden sjeli a pak druhý vyšlapali. Do Malé Skály to bylo zase s kopce, protože ta leží u Jizery.

Dali jsme věci do kempu a zašli se podívat na vyhlídku zvaná Zahrádka, kde jsme měli celou Malou Skálu jako na dlani. A protože nám vyhládlo, v restauraci U Boučků jsme si dali výbornou večeři s výborným pivkem. :-) Akorát to spaní bylo trochu dobrodružné. Spali jsme v přívěsu, abychom nemuseli stavět stan, ale raději jsme ho měli postavit. Příště se radši vyspím v krabici od bot. :-)

Závěr

Sobota ráno, poslední den letošní výpravy. Dnešní trasa je do poslední chvíle otevřená. Počasí totiž opět žádná sláva. V plánu bylo jet přes Železný Brod až na tzv. Riegrovu stezku a po ní do Semil a ze Semil ještě vyjet na Kozákov. Nakonec z toho zůstal jen ten Kozákov. Trochu jsme zmokli a na nádraží v Semilech jsme to ukončili. A začala tzv. ČD anabáze. První část Semily - Stará Paka. Mladý průvodčí v Semilech nás nechal kola nakládat do druhé části vagónu, než kde měl určené místo na kola a tvářil se, že blbci jsme my. Stará Paka - Kolín. Jelo to asi 2 hod. Překvapilo mně, jaké bylo v Kolíně, oproti Staré Pace, teplo. Počkali jsme na rychlík, kola naštěstí šla do poštovního vagónu, protože rychlík byl plný. Stáli jsme na chodbičce i se všema báglama tuším až do České Třebové. Potom Mira proběhl vagón a našel pro nás místa, tak jsme se i z báglama přesunuli na pohodlnější místo ve vlaku. :-)

A vezeme se až do Hradiště! Zde vytahujeme kola z vlaku, ale co to? Moje je prázdné, a zase zadní, aby se to lépe dělalo. Jak jsem byl už vzteklý, tak duše zrovna letěla do koše. Takže ani nevím, proč to vlastně ušlo, asi povolila nějaká záplata. :-) Z Hradiště do Veselí ( Mira až do Javorníka) jsme jeli po vlastní ose. Po cestě jsme se stavili u Jury, ale nebyl doma. Asi někde jezdil na kole. :-) :-) Letošní výprava dopadla dobře. Až na moje dva defekty, žádné technické problémy. Žádné úrazy ani jiné život a výpravu ohrožující jevy. Počasí bylo trochu horší než loni v Alpách, ale přežili jsme to. A že jsme nenavštívili všechna naplánovaná místa? Zařadíme je do nějaké příští výpravy v dalších letech. :-) :-) :-) Pokud se zadaří, příští rok se pokusíme zdolat metu 3000 m.n.m., tím že ji vyjedeme na kole. :-) :-) :-) :-)

Table of Contents